^C Recitativ: ^CDo toho starého, opuštěného mlýna ^Dmijsme si chodívali hrát už jako děti ^Fa pokaždé nás v ^Gtichu rozbořených st^Cěn přepadával st^Grach, ^Cjakoby jakési zvláštní, děsivé napě^Dmití umocňovalo smutek a ponurost ^Ftohoto místa. ^{G C C}Až jednou, bylo to už k večeru, kdy nás nedaleko odtud za^Dmistihla strašlivá bouře. ^FPřed deštěm a vich^Gřicí jsme se schovali do ^Cbývalé stáje, nebo ^Flépe do toho, co ^Cz ní ještě zbývalo. Blesky ^Dmikřižovaly oblohu a v jednu chvíli ^Fozářily také zadní část ^Gnašeho úkrytu.^{C C}Strnuli jsme. Tam, opřený o kamenný kvádr seděl člo^Dmivěk - a po čase, když jsme ^Fpřekonali rozpaky ^Gnám začal vyprávět ^Cpříběh, který se stal ^Gtéměř před třemi ^Cstovkami let. Bylo to ^Dmiprávě v takové bouři, kdy zaklepal na ^Fmiokované dveře mlýna mladý ^Gmuž, jeho ^Ctvář byla zarostlá plnovousem a jeho oči, jeho oči ty se ^Dmismály, když žádal nerudného ^Fmlynáře o nocleh.^{G G}Ten se ^Cnejdříve dlouho rozpakoval, ^G ale když ^Ccizinec vytáhl z objebného váčku několik ^Dmizlaťáků, snad až příliš ochotně ho zval ^Fdál. ^G V kuchy^Cni pak své ženě šeptal, že mladík má u sebe takové bohatství, které by pro ně zname^Gnalo zbavit se už navždy ^Dmité proklaté dřiny ^Fa dopřát si do ^Gsytosti všeho po ^Cčem kdy toužili. ^G Od ^Cslov nebylo daleko k činům a jen ^Dnoc byla svědkem jejich krutosti a ^Cstarý, léta nepouží^Gvaný náhon ukryl oběť jejich zlo^Cčinu. ^D Ráno vyšlo Slunce jako každý den ^Emia první sedlák, který přijel s nákladem ^Gobilí musel dlouho bouchat a kři^Dčet než se ^Aobjevil brunátný ^Dobličej mlynáře ^Ea ještě než se stačil nadechnout ^Gk nadávce sedlák vykřikl: ^A "Tak co jste tomu ^Dříkali?" "A čemu jako?", opatrně se zeptal mlynář. ^Emi "No přeci, přeci syn se vám ^Gpo letech vrátil a ^Anechtěl ani přespat ^Du nás ve vesnici!" ^{A D} Mlynář prý zešílel ^Emi. Jeho ^Gžena se ^Autopila nedaleko místa, kde ležel ^Djejí syn. A vypravěč, ten ^Emité noci zmizel stejně tajemně ^G jako se ^Aobjevil. ^{D A D Emi G A D}