1. St^Amiál jsem vedle ^Cdima hleděl n^Hdima ně, př^Amiál jim štěstí ^Cdima mačkal dl^Hdimaně, t^Amiopil se v citech, co n^Hdimeměly cenu, st^Cdimyděl se za ně a z^E7áviděl jemu. 2. Dlouhý jak čára v erárním kvádru, věneček v klopě namísto řádů a přísně tajná hodnost a jméno, drobná a štíhlá, teď bude jeho. ®: B^Amiarevná nevěsta, dž^Cdimínová, m^Hdimodrá, v^Amioněla smíchem, z^Cdimávist je hr^Hdimozná, ^Amiukrytá v barvách, z^Cdimelená kh^Hdimaki, j^G7/6ak jsem mu záviděl, cht^E7ěl jsem ji taky, dž^Amiínovou nevěstu, ^Cdimá, ^Hdim dž^Amiínovou nevěstu, ^{Cdim, Hdim}á. 3. Trvalo chvíli, pak řekla "ano", bylo mi teskno a v ústech plano, lítost jsem hledal v perlivé vodce, jsem v pravém rohu na svatební fotce. 4. Večer když zaklepal na okenní rámy, lehl si vedle ní, zůstali sami, záclona protkaná v půlnoční černo, doteky a slůvka, co je to věrnost? ®: 5. Loučení v oparu nádražní hospody, pohledy do očí při rumu bez sody, a ruka ruku pevně svírá, budem však veselí, vždyť se neumírá. 6. Snad je mu do breku, když si sedne v kupé, loučení na nevím je tak trochu kruté, v erární posteli noc je vždycky stejná, ale co ona, zůstane věrná? ®: Barevná nevěsta, džínová, modrá, voněla smíchem, závist je hrozná, ukrytá v barvách, zelená khaki, jak jsem mu záviděl, už ji mám taky, dž^Amiínovou nevěstu, ^Cdimá, ^Hdim dž^Amiínovou nevěstu, ^{Cdim, Hdim}á, dž^Amiínovou nevěstu, ^Cdimá ...^Hdim