Intro: Něco jako 005770 :)
AmiMěl jFsem silné nEutkání,
AmichtělF jsem chytiEt do dlaní
AmivločkFu, která leEtěla
Dmikousek od méhoG těla.
Došlo mi však vzápětí,
že vločka když nebem letí,
padne-li mi na kabát,
zahřeje se a bude tát.
AmiJá máDmim hrůzu ze smrti,
GkliCdný spánek přeju ti,
Amitobě,Dmivločko rozteklá,
Gpřeju, ať nejdeš do pekla.
Vločko! Náhle vzkřikl jsem.
Vločko! Nepadej na zem.
Je horká, slaná od slzí,
vzplaneš a mě to zamrzí.
Tak stál jsem, jak dva nad krajem
a bál se, že mi roztaje
a ona celá promrzlá
pronesla: „doba je zlá“
Pak si klidně začla tát,
úplně se rozplývat
a mě svitla naděje,
že po smrti dobře je.
Pak si klidně začla tát,
úplně se rozplývat
a mě svitla naděje,
že po smrti dobře je.
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.