1/Kámen držíš v rukou svých, roztéká se jako bílý sníh, čarodějnou mocí svou ve zlato jej proměníš. 2/A stále rozmlouváš pod pláštěm nocí s tmou, a stále více s ní splýváš, zkoušíš ji obejmout. 3/Proč právě ty se ptáš, kam čáry nemohou, když jiným pomáháš rád a sám máš duši nemocnou. A ptáci stále krouží(krouží v temnotách) a hvězdy planou svou září(září v prázdnotách) a měsíc se sluncem se střídá(střídá v proměnách) 4/Stárnem každým novým dnem, rozléváme život do pouští srdcí vrásek,jen to tvé bije zdáním věčnosti. 5/A stále rozplétáš omámen tou noční hrou za světla kouzla,co skrýváš před světem,před sebou. 6/Proč právě sebe se ptáš kam tvé čáry se nedostanou, když jiné tak léčíš rád a sám máš duši bolavou. -//-