Ta můra krásná, co rozum
odhání ji, ta čarodějka,
co matkám bere syny.
Ta, která mění věci v stíny,
ona, co počítá vteřiny,
ten anděl, který dá ti sílu,
a nohu vtáhne do hrobu.
Ten Satan černý, ten, který
okouzlí Tě, ta vlna zvuku,
kterou vy neslyšíte,
a bůh sám žehná těmto lidem,
když osud tluče svým kladivem,
když osud láme kosti tvý,
a ze života zbudou sny.
Přesto mi stoupá srdce tep,
když jenom slyším její dech,
pak zas a znovu včera teď,
obejmu ji a ona mě...
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.