V naší ^Gmalé kuchy^Dni tlouli ^Emistaré hodi^Cny dlouhých ^Gdevadesát ^Dlet na stě^Gně. A můj děda řadu let vstával ráno přesně v pět sám je natahoval každodenně. Byly ^Gkoupeny ^Emiv den kdy byl ^Cděda naro^Dzen vždycky ^Grád poslou^Cchal jejich ^Dhlas Život se ^Gdál ^Dvlek a ^Emidevadesát ^Clet je jen ^Gkrát^Dký ^Gčas. R: ^GKráčely rok za rokem - tik, tak, tik tak dědečkovým životem - tik, tak, tik, tak jednou ráno zůstal ^Dspát život ^Emimá svůj pevný ^Cřád to snad ^Gzná ^Dkaždý ^Gz nás. Napřed kluk, za pár let statný muž a potom kmet černý vlas, ctihodné šediny. Člověk stárne je to tak, život jed ejako vlak ať ho ženou roky nebo vteřiny. Přitom rok od roku tikali mu do kroku hodiny, které měl tolik rád Život se dál vlek, za devadesát let náhle zůstal stát. R: Po té noci ledové, přišlo jitro zářivé domem zní zase pláč dítěte. To náš nový syn, způsobem obvyklým říká nám, že je rád na světě. V naší malé kuchyni visí nové hodiny místo těch, které jsou teď ve smetí Začali tik.tak vesele počítat nové století. R: Budou kráčet rok za rokem - tik, tak, tik, tak celým naším životem - tik, tak, tik, tak a svým hlasem budou nás varovat, co umí čas, když se rozletí.