Hej, proč zkoušíš to teď vzdát
Když došel jsi až sem
Jen vzít slunce do dlaní
A ve stéblech trávy snít
Cosi se valí a myšlenku nelze zastavit
Hradby se bortí a stěží půjdou opravit
Jen ve stéblech trávy snít
Chabý záblesk z minula
Příběh z těch loňských životů
Vsazený do rámu
Snad z osmého století
Drsný jak dlaně všech lidí co sklízí na polích
Pevný jak nepadlé hraby Konstantinopoli
Po osm staletí
Dej Bůh nám malým malé trápení
Co dá se unést a co se časem zahojí
Dej Bůh nám sílu bránit vlastní hrad
Aby tu kámen na kameni mohl chvíli stát
Ať lidé doznají klidu pasoucích se stád
Ve jménu smíření
V chrámoví zvony dozněli
A bůh ví kde je bůh
Čas ideál předků vzal
Kdo z nás zůstal Pokorný
Čemusi věříš co nedá se pevně uchopit
Chceš vidět anděly, dobrá, běž se utopit
A splétej si vlastní bič
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.