Amaj Amaj6 Dmaj6 Dmaj
Hej proč zkouších to teď vzdát,
Amajkdyž Amaj6došel jsi až Gsem,
jen vzít slunce do dlaDní a ve stéblech trávy snHmiít
cE, Cmi#osi se valí a myšlenku nelze zastavit,
hradby sFmi#e bortí a stěží půjdou opraviE, Dt,
jen ve stéblechHmi trávy snít.E
Chabý záblesk z minula,
příběh těch loňských životů,
vsazených do rámů,
snad z osmého století,
drsný jak dlaně všech lidí co sklízí na polích,
pevný jak nepadlé hradby Konstantinopoli,
po osm staletí.
ADej bůh nám malým malé trápeHminí,
cEo dá se unést a co se časem zahA, Eojí,
Adej bůh nám sílu bránit vlastní hHmirad,
aEby tu kámen na kameni mohl chvíli stCmi#át,
ať lidé dFmi#oznají klidu pasoucích seE stádD,
ve jménu smíHmiření.E
Chrámový zvony dozněly,
a bůh ví kde je bůh,
čas ideál předkům vzal,
kdo z nás zůstal pokorný,
čemu si věříš co nedá se pevně uchopit,
chceš vidět anděly dobrá běž se utopit,
a splétej si vlastní bič.
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.