1. Tak jakpak se Dmáš, Willy, Gpříteli Emimůj,
Adovolíš, jen si sednu do Gstínu na hrob Atvůj.
DHorkým letním sluncem jsem GrozpáleEminá,
Achodím celý den a jsem GunaveDná.
Podle náhrobku vidím - slavils Emiosmnáct let,
když jsi v Azbytečné válce oDpustil tenhle Asvět.
DDoufám, že zemřel jsi Emičistý a hned,
že jsi Anestřílel první, když Gpřišel rozkaz Dvpřed.
Ref: Hrály Apíšťaly k tomu, nesli Gtě zpátky Ddomů
a Emizazněly salvy, když tě Aspouštěli Dníž.
A když Gkněz dělal kříž nad tvým Atělem,
začly Gdudy zvolna Emihrát tesknou ApíDseň.
2. Zanechal jsi tu dívku nebo snad ženu svou,
vzpomínky v jejím srdci nikdy nevyblednou,
i když zemřel jsi dávno, před mnoha lety,
v jejích očích jsi zůstal osmnáctiletý.
Nebo jsi pouhý cizinec beze jména
v dlouhém seznamu padlých, jehož připomíná
zažloutlá fotka chlapce s hnědýma očima,
která nikoho dávno už nezajímá.
Ref: Hrály píšťaly...
3. Na francouzských pláních vlčí máky kvetou,
barvy ze strání svítí pestrou paletou,
horký letní vítr začal od moře vát,
žádné pušky a plyn, žádný ostnatý drát.
Jenom tisíce křížů tady v písku stojí
a svým tichým hlasem k oblakům žalují,
že z touhy člověka vládnout vzešlo utrpení,
že zničil a proklel celá pokolení.
Ref: Hrály píšťaly...
+ A když Gkněz dělal kříž nad tvým Atělem,
začly {G]dudy zvolna Emihrát tesknou ApíDseň...
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.