Na konci pravdy je klam a tvoje tváře bez líčidel, jsou hezčí než kdy dřív. Chceš věřit siluetám, andělům co bez křídel v koutě křičí, a já věřím zas těm tvým, že spolu proskočíme zdí, jako ten pocit v nás , že spolu proskočíme zdí, jako ten pocit v nás R: Zkus na chvíli mi lhát, že se slunce neotočí zády, že konec nebyl nikdy dál, zkus na chvíli mi lhát, že se slunce neotočí zád, že konec nebyl nikdy dál. Na konci světla tě mám, tam končí můj krasohled, chci ti vrátit na rty smích, dlaně co na spaměť znám. A to bez nápovědy, nerozluštím, to co pálí jako hřích, jako hřích, že spolu proskočíme zdí, jako ten pocit v nás. R: Zkus na chvíli mi lhát, že se slunce neotočí zády, že konec nebyl nikdy dál, zkus na chvíli mi lhát, že se slunce neotočí zád, že konec nebyl nikdy dál, nikdy dál, nikdy dál ... R: Zkus na chvíli mi lhát, že se slunce neotočí zády, že konec nebyl nikdy dál, zkus na chvíli mi lhát, že se slunce neotočí zád, že konec nebyl nikdy dál, že konec nebyl nikdy dál ...