Četli jste ty články v dnešních ranních novinách,
slyšeli jste, co říkali v aktualitách,
že prý někde vprostřed móře objevil se břeh,
je to ostrov tajných přání
a že prý je všech.
Soudě podle zatím došlých agenturních zpráv,
lidi si tam odpovídaj aspoň na pozdrav,
když si někde dají rande, pak tam přijdou včas
a když pijou, nezpijou se příliš pod vobraz.
Žijou jak ve vatě,
tam ani strašáci nemaj nic na práci,
jen stojí v kravatě,
no a co ještě ?
To, že tam z oblaků nepadaj do máků
kyselý deště.
Lidi si tam uměj najít chvíli na radost,
za to, ale neumějí dělat z nouze ctnost,
mají zdání o tom, co je málo a co dost,
když se zlobí, tak to nikdy není pro blbost.
Žijou jak ve vatě,
tam neznaj nezájem, přesto se navzájem
nedávaj do latě,
no a co k tomu ?
Když jsi sám na světě, každý z nich pozve tě
do svého domu.
Uniformy generálů v panoptiku jsou,
vetché jako staré péří, obalené tmou,
kromě toho mají navíc řádku muzeí,
krátkonohé lži spí v líhu,
těm se vysmějí.
Žijou jak ve vatě,
jinak jsou podobní, v týdnu maj sedm dní,
po ránu závratě,
nad hlavou mraky
a tak si povídám, to, co jde lidem tam,
šlo by nám taky,
šlo by nám taky.
|
Václav Neckář:
Václav Neckář:
Václav Neckář:
Václav Neckář:
