Bez hlavy a bez paty,
svět je jako pustá ulice,
ještě k tomu včera, pane,
vylili mi péra z bytu,
motám se tu jako jepice.
Po cihelnách spím,
ze smetí jím
a popelím se jako slepice.
Bez bytu a bez šatů,
jdou za mnou jen stopy zavátý,
po všechny ty roky, pane,
dupou za mnou kroky, dupou
a šlapou mi přímo na paty.
Když se vohlídnu,
zase vidím jen
za sebou svý stopy zavátý.
A kdo to tu dupe
a kdo to tu chodí,
kdo mě to nenechá spát?
Ať jde svou cestou,
ať mě nebudí,
za mnou chodí strejček Hlad.
Bez hlavy a bez paty,
mám život jak zmoklá slepice,
kdo ví, kolik roků, pane,
třeba jen pár kroků,
třeba zajdu někde jako jepice.
Je to zatraceně jednotvárná,
zatraceně dlouhá ulice.
|
Jan Werich:
Lasica Milan:
Jára Cimrman:
