Karel Plíhal
Plachetnice
1. AmiPo obloze vítr žene sEmitovky bílých plachetAminic,
pCotopí se bGezejmenné, nCezbude z nich vH7ůbec nic,
jsFou to rodné sGestry písní, ktCeré kdysi zH7azněly,
pAmiolechtaly, pDmiohladily, Amia pak někam zmEizelAmiy.
2. Jednou z nich je píseň tato, jachta zvíci deset stop,
veze slova, šperky, zlato, neboť kapitán je trochu snob,
snědl všechnu moudrost dneška, a tak je mírně otylý,
proto jachta jede ztěžka na konci té flotily.
3. Ale on směje se mi: Karle, hele, co bys pouštěl do gatí,
pojedeme zase v čele, jen co se vítr obrátí,
a tak se ženem do záhuby a za zvuků garmošky
vylézají z podpalubí krysy, spojky, předložky.
|
Druhá Tráva:
Druhá Tráva:
Karel Plíhal:
Karel Plíhal:
Lucie Bílá:
