Karel Plíhal
V bufetu
1. CJen nechte trpaslíkaG/H Ondřeje,
jAmien ať si dá, co hrdlo rEmiáčí,
Amiať se, chFudák malej, tCaky jEmi7ednou pA7oměje,
všD7echno platím, a tak: Go co vlastně kráčí.
2. Jídlo je nejlepší lék na lásku,
v tomhletom mám už trochu školu,
když jsem ho našel, jeho život visel na vlásku,
vrhnul se v zoufalosti ze psacího stolu.
R: FSrdce má Grozervané Cna hadAmiry
prDmio jednu tErpaslici zAmie sádry,
bG#7yla tak krásná, až se vCěřit nechtělA7o,
jD7ako by ji uplácal sám MGichelangelo,
nFosil jí rGybízové kCorálkAmiy,
kDmioukala nEepřítomně dAmio dálky,
tG#7ak velkou láskou ji, chCudák, zahrnA7ul,
žD7e by se i kámen nGad ním ustrnul,
ale sádra nCe.
3. Tak, prosím, nechte toho Ondřeje,
jen ať si dá, co hrdlo ráčí,
když už mu osud v lásce zrovna dvakrát nepřeje,
všechno platím, a tak: o co vlastně kráčí.
4. Ať jsme velký nebo maličký,
na jedný lodi všichni plujem,
koukejte, jak mu jedou laskonky a chlebíčky,
než končit s životem, je lepší dostat průjem.
R:
|
Druhá Tráva:
Druhá Tráva:
Karel Plíhal:
Lucie Bílá:
