ŘAmiíkalas - dojdi, budem sami,
tF7ak jsem tu celý v první osobě,
tD7ohle jsou šoky na mou hlavu, mEám z tebe Foční klamEy,
no teda hlAmiedímF, Amino to je proti přE7írodě.
®: Takhle mě nAmievítej, ty hloupý šF7aty shoď,
D7odepni náušnice a stEíny sFetři prEyč,
takhle mě nAmievítej, v tom se raději krF7oť,
jsD7eš teď jak pokladnice, ke ktFerý nE7emám klAmiíč.
Mám trochu chuť na čelem vzad,
koukáme nějak divně po sobě,
slez dolů, mám tu pevnou zem, a pokus se o nápad,
namáhej závity, no tak, co máš v tý nádobě?
Sjelo to jako blesk ze tvých ramen
a můžu nechat oči na tobě,
počkej si chvíli na ránu - ze srdce spad' mi kámen,
no teda hledím, co máš všechno v zásobě.
®: Už jsem tě odstrojil, no tak ke mně pojď,
ty nahá parádnice, tak takhle to má být,
už jsem tě odstrojil, teď mě teda kroť,
jsme tady sami sice, však je nás plný byt.
|