DmiUž jsem dost zažil, prošel nahoru i dolů
a taky jsem se nechal zlákat od nábAoru,
vždGmiyť něco pC7odepsat, to přFece jde tak snDmiadno,
jGmien když si zkrC7átím vojnu, tFak ať žije KlAadno!
Šachty a válcovny, tam, kde to voní dřinou,
valcíři, horníci a já svou vlastní vinou,
kluk chvíli po vojně urvanej ze řetězu,
když platěj' obstojně, tak to i pod zem vlezu!
®: CBo nás tam tC7akhle přišlo, cFo jsme měli plánů,
zGmia první vAejplatu jen džBíny a pár flámů,
Celita z ubytovny, dFům mladých horníkDmiů (hutníků),
dvGě postele, jedna skříň v malC7ým kamrlíku.
Když ptáčka lapají, tka zpívají mu hezky,
dodneška slyším pána, co mluvil jak z desky:
co všechno brigádníkům, jaká zařízení,
dnes už vím dobře: nevěř, když ve smlouvě není!
Někteří přivykli a zůstali tam dodnes,
většina zmizela, to čas je někam odnes',
mně z města nechtělo se na vesnici domů,
tak jsem šel do hutí a k požárníkům k tomu.
®:
Já nechtěl do smrti bydlet na ubytovně,
znám spoustu starejch chlapů, co tak žijou skrovně,
buďto se rozvedli, či nenašli tu svoji,
a byty stejně nejsou, pitím smutky hojí.
Tak jsem se pochlapil a z ubytovny zmizel,
ženatej sehnat byt je taky pěkná svízel,
když občas potkám známý, kteří jak já ví to,
jak je na ubytovnách, je nám trochu líto.
®: Kluků, co zastavili svůj čas v zastavárně,
nečetli nikdy od Steinbecka Na plechárně,
do práce někdy jen, ať žije sladký čtvrtek,
a z oken hospod chytaj' život, co jim utek'.
|