Zvolna slábne v dáli
hukot magistrály.
Voní louka květy pokrytá.
Slunce praží do střech,
kdo má dobrý postřeh,
trošku toho bronzu nachytá.
Jedeme lesem tónů
a v čele peletónu
slunko, žluté tričko,
kdo by se bál.
Nádech, výdech, nádech,
po všech našich pádech,
Stále dál se šlape na pedál.
Slunce metá mince,
sbírá je pan Vincent.
Kráčí domů lánem slunečnic.
Pánbu losy stírá
v dlani všehomíra
zbydou naše čáry
nebo nic.
Jedeme lesem tónů
a v čele peletónu
slunko, žluté tričko,
kdo by se bál.
Nádech, výdech, nádech,
po všech našich pádech,
Stále dál se šlape na pedál.
Stačí úsměv slečen
už jsem chtíčem vlečen,
ač jsem běžně línej jako veš.
Než to skončí s gypsem,
vyndám nohy z klipsen
a ty mě zase v klidu dojedeš.
Jedeme lesem tónů
a v čele peletónu
slunko, žluté tričko,
kdo by se bál.
Nádech, výdech, nádech,
po všech našich pádech,
Stále dál se šlape na pedál.
V očích světlo i tmu
v monotónním rytmu
tiše hlesne naše soukolí
Náhle má to grády,
když za mými zády,
zahneš s někým
někam do polí.
Jedeme lesem tónů
a v čele peletónu
slunko, žluté tričko,
kdo by se bál.
Nádech, výdech, nádech,
po všech našich pádech,
Stále dál se šlape na pedál.
Až ti jednou sprintem
zmizím labyrintem
a v dálce zhasne slunce i má pleš
Žádné velodrama, nezůstávej sama
než mě jednou v klidu dojedeš.
Jedeme lesem tónů
a v čele peletónu
slunko, žluté tričko,
kdo by se bál.
Nádech, výdech, nádech,
po všech našich pádech,
Stále dál se šlape na pedál.
Zvolna slábne v dáli
hukot magistrály.
Voní louka
květy pokrytá... |
Druhá Tráva:
Druhá Tráva:
Karel Plíhal:
Karel Plíhal:
Lucie Bílá:
