|
|
Václav Neckář - Polední vlak Václav Neckář - Polední vlak |
Transpozícia: [+1 +2 -1 -2] |
1. NGechám si jej zdDát mCožná jednou v stGáří,
sen, kterým se smDějem ty a jGá,
ke snům patří tmDa, jCenže ta tu schGází,
a den pálí jDak žhavej flGák.
2. V dálce zůstává a pomalu se ztrácí
tvůj dům, co býval také mým,
kdo na cestu se dá, ať už se neobrátí,
jinak zakopne i o svůj stín.
®: Tak už hGouká vlak někde v strDánGích,
polednEmií vlak přijíždGí,
jako tulák nemám stCání,
život svGůj se znDovu učím žGít.
3. Nemá cenu lhát jak při jarním tání,
naši lásku sebral kalný proud,
je to kruté snad, však není na vybrání,
po týhle řece dál je třeba plout.
®:
4. Vlaky jedou dál a vozí bez přestání
šťastné, i ty s hlavou svěšenou,
snad se podobá život cestám tratí,
když je tunel, chvíli jedeš tmou.
®:
|
| |