|
|
Václav Neckář - V zasněných očích svět Václav Neckář - V zasněných očích svět |
| Den jako jiné jsou,
s oblohou zářící
a s dívkou neznámou,
před školou stojící, přemýšlí.
V zasněných očích má svět náš a plnou dlaň přání.
V zasněných očích má svět náš, svět pulzující.
Snad čeká.
V zasněných očích má svět náš a stín pousmání.
V zasněných očích má svět náš, svět rotující.
Má brašnu na zádech,
domů snad zamíří,
stojím a tajím dech
nad krásou mládí.
Polož jí otázku,
odpoví, možná ne,
zda myslí na lásku.
Den jako jiné jsou,
s oblohou zářící
a s dívkou neznámou
před školou stojící. přemýšlí.
V zasněných očích má svět náš a plnou dlaň přání.
V zasněných očích má svět náš, svět pulzující.
Snad čeká.
V zasněných očích má svět náš a stín pousmání.
V zasněných očích má svět náš, svět rotující.
Pomalu odcházíš,
v mysli máš její tvář,
příslib i kalendář,
rok dvoutisící.
Starší zas o pár let,
budeš si pro ni přát
šťastný a klidný let.
Let vzhůru do výšek,
ke hvězdám do dálky,
prostorem neznámým,
tam do vesmíru.
Mladá jak svěží květ,
má v očích korálky,
v nich je náš příští svět.
Let vzhůru do výšek,
ke hvězdám do dálky,
prostorem neznámým,
tam do vesmíru.
Mladá jak svěží květ,
má v očích korálky,
v nich je náš příští svět.
Na na na na ná ....
|
| |