Prázdný a nízký stan,
v něm vlídný pán,
s náručí plnou míčků,
zkouší hříčku, jak házet výš,
pojď dál, pojď blíž, ať závidíš,
ať znáš, znáš a víš.
Žonglér má pouhou dlaň,
tou splácí daň,
každý den tíži země,
zkouší jemně, jak házet výš,
pojď dál, pojď blíž, ať závidíš,
ať znáš, znáš a víš.
Denně bývá nabito
v tom nízkém šapitó,
když klaun s mořskou pannou
ukloní se, na shledanou,
principál hned oznámí,
vystoupí ten neznámý,
který zná spoustu triků,
deset míčků hází v mžiku,
pak je schytá do deštníku,
starý žonglér.
Žonglér má pouhou dlaň,
tou splácí daň,
každý den tíži země,
zkouší jemně, jak házet výš,
pojď dál, pojď blíž, ať závidíš,
ať znáš, znáš a víš.
Denně bývá nabito
v tom nízkém šapitó,
já cítím jen lítost,
chtěl bych míti jeho hbitost,
přál bych vám tu zábavu,
všechno házet za hlavu,
lidskou zlost a smutek vzlyků,
závist, žal, pláč kapesníků,
pak je schytat do deštníku,
jak žonglér, jak žonglér,
žonglér.
|
Václav Neckář:
Václav Neckář:
Václav Neckář:
Václav Neckář:
