Vždycky jsem byl pouhý náhradník,
který neměl právo hrát,
jen se díval na trávník a čekal.
Čekal jsem, až jiní zvítězí,
někdo jiný dával gól,
sláva patří vítězi, má milá.
Znal jsem tě jen zpovzdálí,
jen z letmých setkání,
požár, který nepálí, tě nezraní,
když tě jiný opustil, tak já tě konejšil,
místo abych využil té chvíle.
Tak to se mi podobá, to jsem celý já,
věčný náhradník
Tak to se mi podobá, to jsem celý já,
věčný náhradník
Tak to se mi podobá, to jsem já,
já všech náhradníků ozdoba,
tak to se mi podobá, to jsem celý já,
věčný náhradník.
Kolik jsem tak viděl zápasů,
kolikrát jsem toužil hrát,
kolikrát se pro krásu tvou soužil.
Věř mi to, že pouhý náhradník,
zápas dvakrát prožívá,
žije dvojím napětím, má milá.
Vzpomínám na návštěvy
a na tvůj horký čaj
a slůvka, která skrývají
v sobě jinotaj.
Když jsem tě chtěl obejmout,
mluvilas o jiném,
jak tě zbavit starých pout,
to je mým snem.
Tak to se mi podobá, to jsem celý já,
věčný náhradník.
Tak to se mi podobá, to jsem celý já,
věčný náhradník.
Tak to se mi podobá, to jsem já,
já všech náhradníků ozdoba,
tak to se mi podobá, to jsem celý já,
věčný náhradník.
Tak to se mi podobá, to jsem celý já,
věčný náhradník.
Tak to se mi podobá, to jsem celý já,
věčný náhradník.
Tak to se mi podobá, to jsem já,
já všech náhradníků ozdoba,
tak to se mi podobá, to jsem celý já,
věčný náhradník
|
Václav Neckář:
Václav Neckář:
Václav Neckář:
