Víš, ty čáry v dlaních vyryl nám snad osud sám,
proč a kam vcházíš, kde se nedočkáš,
jdou čáry temný na mapách osudů,
kdou čáry světlý v rovnoběžkách.
Víš, jsou čáry, v kterých se moc nevyznám,
na nebi kreslí ptáci svůj monogram,
kde jsi byl pozdě, kam jsi přišel dřív než já,
kde věčně bloudíš, v mimoběžkách.
Podívej, jak tvý roky plujou,
dál týdnům tvý dny uskakujou,
hledáš svůj klid ve věčných proměnách.
Čáry let čas v tvý ruce zkříží,
nakreslí ti tvář, co už zhlíží,
z příběhů, z nadějí, ve hvězdách,
chceš svět sestavit a žít
Ty čáry řeknou, kdo je kdo a kde se vzal,
jak žil, co chce anebo za co stál,
kdo voní dřevem, kdo jen vítr v rukou má,
kdo prázdnou postel odestýlá.
Vidím, jak jdeš svým světem dlouho,
jak svý dny nastavuješ touhou,
podobáš se teď ptákům ve větvích.
Když přeletí břeh vlastní slávy,
slétnou na zem, cítí dech trávy,
ty uchován jako kámen,
jak paměť dnů, jak kniha knih.
Vidím, jak jdeš svým světem dlouho,
jak svý dny nastavuješ touhou,
podobáš se teď ptákům ve větvích.
Když přeletí břeh vlastní slávy,
slétnou na zem, cítí dech trávy,
ty uchován jako kámen,
jak paměť dnů, jak kniha knih, chceš žííít.
Víš, ty čáry v dlaních vyryl nám snad osud sám,
můžeš si žít, jak chceš, já tě rád potkám,
tak postav dům, v zahradách zasaď strom,
někdo si přijde v tvých dlaních číst.
|
Václav Neckář:
Václav Neckář:
Václav Neckář:
Václav Neckář:
