Staré známé podloubí,
zas jak přítel kývá nám,
vidím vlídnou, blízkou tvář,
odkud vlastně já ji znám.
Sešli jsme se u podloubí,
bývalý s bývalou,
už se nikdy nezasnoubí,
bývalý s bývalou,
bylas má oáza,
když jsem se o úspěch pral,
tvůj táta zakázal,
aby to trvalo dál,
je to dávno, to se stává,
povahu máš nepoddajnou,
tak jsi dál byla má,
vedli jsme pak lásku tajnou,
ty a já.
Staré známé podloubí,
zas jak přítel kývá nám.
Sešli jsme se u podloubí,
tolikrát, vzpomínáš,
v podloubí, tam v jeho hloubi,
malý bar, ten byl náš,
byli jsme hladoví
milenci navzdory všem,
naproti v podkroví
v pokoji vypůjčeném,
je to dávno, to se stává,
fanfáry nám nezatroubí,
to už já dneska vím,
začla jsi se u podloubí
scházet s ním.
Staré známé podloubí,
zas jak přítel kývá nám.
Sešli jsme se u podloubí,
bývalý s bývalou,
už se nikdy nezasnoubí,
bývalý s bývalou,
šeptal jsem ze spánku:
„Bez tebe nemůžu žít“,
brečel jsem do džbánku,
pak se to nedalo pít,
je to dávno, to se stává,
vzpomínka mně neomámí,
už to víc nepálí,
sešli se jen dobří známí,
bývalí.
Staré známé podloubí,
zas jak přítel kývá nám,
vidím vlídnou, blízkou tvář,
odkud vlastně já ji znám.
Staré známé podloubí,
zas jak přítel kývá nám.
|