Dajána, Dajána.
Lidé o ní říkají,
že je v lásce nevěrná,
ona ale potají
jediného v mysli má,
na toho, kdo klid jí vzal,
dnem i nocí čeká dál,
krásná, bláhová Dajána.
Ten, kdo klid jí navždy vzal,
odešel si bůh ví kam,
Dajána má v srdci žal,
žije marným vzpomínkám,
předstírá-li za dne smích,
pláče v nocích bezesných,
krásná, bláhová Dajána.
Srdce, které zastesklo si,
s úsměvem teď žal svůj nosí,
stále čeká, čeká dál, oo, oo, oo o o o.
Ospalá jde ulicí,
nezbaví se lásky pout,
sny, jež voní skořicí,
sny, jež nelze obejmout,
navždy bude sama snít,
nenalezne nikdy klid,
krásná, bláhová Dajána.
Ospalá jde ulicí,
nezbaví se lásky pout,
sny, jež voní skořicí,
sny, jež nelze obejmout,
navždy bude sama snít,
nenalezne nikdy klid,
krásná, bláhová Dajána.
|