Víla, má průsvitný háv,
když ke mně o půlnoci vstoupí,
ó, má víla je nejhezčí z žen,
já prosím ji, jen zůstaň mou.
Víla, má průsvitný háv,
když ke mně o půlnoci vstoupí,
ó, má víla je nejhezčí z žen,
já prosím ji jen, zůstaň mou,
zůstaň mou.
Pojednou včera nepřišla, moje víla
a já vím, kam šla,
pojednou cítím lítost nezměrnou,
že i víla bílá může být nevěrnou.
A být nevěrnou
a být nevěrnou
a být nevěrnou
a být nevěrnou
a být nevěrnou
a být nevěrnou....
teď sa naskýtá přímo hamletovská otázka
jestli být, či nebýt,
já si myslím, že bít
ženu, ženu,
ovšem jemně, pánové, jemně.
Víla, má průsvitný háv,
když ke mně o půlnoci vstoupí,
ó, má víla je nejhezčí z žen,
já prosím ji jen, zůstaň mou,
zůstaň mou.
Ua pa pá pa pa, ua pa pá pá,
ua pa pá pa...
Tak i víly jsou jen na pár chvil
a už po nich zbyl jenom vánek,
jako dívky, o kterých jsem snil,
z mé mysli pak smyl jenom spánek.
Oa a á ha a á a ha há.....
Zůstaň mou.
|
Václav Neckář:
Václav Neckář:
Václav Neckář:
Václav Neckář:
