Náš vor plul dál,
kam dá se plout,
kde píseň hrál
jen říční proud.
Kol štíhlých skal
i přítmím tůní,
za jarních vůní
náš vor plul dál.
A já plul s ním,
na přídi stál
a očím tvým,
těm zbyl jen žal.
Pryč proud mě hnal,
to už se stává,
buď, lásko, zdráva,
náš vor plul dál.
Ty, lásko, znáš,
proč plul jsem v dál,
proč vor, ten náš,
se s proudem rval.
Pro chléb, co zrál
na koncích klásků,
pro příští lásku,
náš vor plul dál,
náš vor plul dál,
náš vor plul dál.
|
Richard Adam:
Richard Adam:
