*** Autor textu: Slávek Janoušek *** Autor hudby: Slávek Janoušek
Skáču na lavičce v zarostlé zahradě
Úplně nahatej je mi tak pět let
Barbus na holení natřenej na bradě
Táta se holí to chci vyzkoušet
Řičím radostí ta štětka tak lechtá
Tu co mi půjčil je taková malá
Nadšení a bujnost ze mě přímo sálá
I břitvu bych rád držet chtěl
Na té staré fotce
Každý
Každý potřebuje otce
Sedím na lavičce v hospodské zahrádce
Je mi tak čtyřicet ve stínu třicet pět
Jsme s tátou na pivě nechce se do práce
A jdem si konečně spolu vyprávět
Ptá se mě: Jakej byl ten koncert Boba Dylana
Toho jak říkáš tvýho hudebního fotra
Tati byl úžasnej a pak zpívalo se do rána
To ho mám snad mít za nějakýho kmotra
Vždyť podle něj jsem si dřel prsty do krve
Až po čtvrtstoletí jsem ho viděl poprvé
Možná jich víc můžu mít
A raděj říkám krotce
Víš tati každý
Každý potřebuje otce
Sedí na lavičce uprostřed zahrádky
Zestárlý muž a pozoruje vzduch
Ještě nikdy nikdo nevrátil se nazpátky
To se jen dalším uzavírá kruh
I on v tom zataženém nebi hledal díru
Směr kudy natáhl by vší silou luk
A potom vystřelil svou duši do vesmíru
Na cestu po které už běhal jako kluk
A teď všechny věci kolem sebe hladí
Tajemství naštěstí nám nikdo nevyzradí
Perla je tam kde má být
Uvnitř v perlorodce
Každý
Každý potřebuje otce
Slávek Janoušek:
Bokomara:
Bratři Ebenové:
Bůhví:
