Když vítr zafouká,
začne mi hrát harmonika,
moc na to nekouká,
že vyděsí kominíka,
který nástroj foukací,
stále v rukou obrací,
není rád, rád, rád,
že to začíná hrát, hrát, hrát,
když chce na střeše spát.
Hej, pane kominík,
shoďte mi mou harmoniku,
dám za ni vřelej dík,
nejvřelejší ze všech díků.
Otec hodil ji na střechu,
že s ní dělám neplechu,
hraju blues, blues, blues
a prý v zajetí múz, múz, múz,
skáču při tom jak šus.
Vítr si netroufá,
je při hraní málo smělý,
už ani nedoufá,
že by šel k nám do kapely.
Už tu foukačku zpátky mám,
musím na ni zahrát sám,
budu hrát, hrát, hrát,
hudbu, kterou mám rád, rád, rád,
hudbu, kterou mám rád, rád, rád,
hudbu, kterou mám rád...
|
Václav Neckář:
Václav Neckář:
Václav Neckář:
Václav Neckář:
