Vstávej, sluníčko stoupá
a svádí na kopce lézt,
vstávej a nebuď hloupá,
pojď, půjdem za záda měst.
Pojď bez pudru a haldy příčesů
a zalezeme někam do lesů,
znáš jen z dávnověku trávu, písek,
řeku, hory, doly, stráň.
Znáš jen z dávnověku.
trávu, písek, řeku.
tak už, holka, vstaň.
Vstávej, den už se půlí,
mrak číhá tam za rohem,
vstávej, přiměj se vůlí,
vem džínsy a rychle jdem.
Tam do domu, co postavily sny
a kde je sotva číslo popisný,
lůžko z fůry sena,
z bílý skály stěna,
plotna z kamenů.
Lůžko z fůry sena,
z bílý skály stěna,
tam tě zaženu.
Vstávej, venku se stmívá,
den říká jdu pryč, goodbye,
úpím a děvče zívá
a žádá k snídani čaj.
Než přestane se rozespale třást,
je půlnoc nebo aspoň jedenáct,
ptám se dálky, zdali,
údolí se halí pláštěm vodních par.
Ptám se dálky, zdali,
údolí se halí,
když nám zbyl jen bar.
|
Václav Neckář:
Václav Neckář:
Václav Neckář:
Václav Neckář:
