I já byl dítě,
což překvapí tě
a tehdy v plínkách
mi bylo hej.
Rost jsem jak z mlíka
i bez dudlíka
a broukal: Ú, vakadú, vakadej.
Měl jsem dvě půlky
a v nich dva důlky
a podle mámy všechna nej,
rty v marmeládě,
no prostě mládě,
co brouká: Ú, vakadú, vakadej.
I ty jsi pískle byl
a dětsky blábolil
a táta málem pýchou puk.
Co na tom, příteli,
že už jsme dospělí,
vždy můžem říkat:
No, jsi fajn kluk.
Všichni zkrátka,
jsme batolátka,
jen léty stárnem
a tak se směj.
A s dětmi cítě,
buď taky dítě
a broukej: Ú, vakadú, vakadej,
Hej, ej, ej.
Léta jdou, jak víš z čítanek,
kantor dřív byl žák
a támhle tamten zlostný pán,
byl vlastně kdysi špunt a svišť
a tak ho ber tak.
Tu dú by duby duby duby ...
I ty jsi pískle byl
a dětsky blábolil
a táta málem pýchou puk.
Co na tom, příteli,
že už jsme dospělí,
vždy můžem říkat:
No, jsi príma kluk.
My všichni zkrátka,
jsme batolátka,
jen léty stárnem
a tak se směj.
A s dětmi cítě,
buď taky dítě
a broukej: Ú, vakadú, vakadú, vakadú,
vakadú, vakadú, vakadej.
|
Václav Neckář:
Václav Neckář:
Václav Neckář:
Václav Neckář:
