Chodí do míst, kde kvete divizna
a nikdo víc se v ní už nevyzná,
že je jí patnáct, patnáct, patnáct pryč,
že je jí patnáct a že si píše deník.
Očima bloudí, slova nevnímá,
snad tajemnou moc léto nad ní má,
že je jí patnáct, patnáct, patnáct pryč,
že je jí patnáct a pomoci jí není.
Stačí pár slov a hned je uražená,
dítě už není a ještě není žena,
drzá je, vodmlouvá, jako kluk,
hned se směje a hned zas ani muk.
Zmizí do míst, kde kvete divizna
a nikdo víc se v ní už nevyzná,
že je jí patnáct, patnáct, patnáct pryč,
že je jí patnáct a pomoci jí není.
Stačí pár slov a hned je uražená,
dítě už není a ještě není žena,
drzá je vodmlouvá, jako kluk,
hned se směje a hned zas ani muk.
Zmizí do míst, kde kvete divizna
a nikdo víc se v ní už nevyzná,
páč je jí patnáct, patnáct, patnáct pryč,
že je jí patnáct a pomoci jí není,
že je jí patnáct a pomoci jí není,
že je jí patnáct a pomoci jí není.
|
Václav Neckář:
Václav Neckář:
Václav Neckář:
Václav Neckář:
