|
|
Václav Koubek - Probouzíš Václav Koubek - Probouzíš |
| Bud zdráv a bud vítán
kdo byl ave tebou poznán,
každého snem nocí provádíš.
Bylas pro mne větrem zemí,
bylas můj dech i vodou mi
bolesti všech radost povznášíš.
Mám na tebe krátké ruce,
díky tobě cítím srdce,
všechny živly proudí v duši mí.
Zase slyším tvoje kroky
v jiné podobě se mi vracíš,
denně slyším tvoje volání.
Pochopil jsem cos myslela,
chci-li se dotknout křídel anděla
musím se nejdřív dotknout pekla.
Ty víš,
probouzíš mě probouzíš mě,
probouzíš, probouzíš probouzíš mě
...
ty mě probouzíš.
V tom snu, co zdál se krátce,
čim menší je mizí v dálce,
jen krajina citů zůstává.
Den se mi teď v radost mění,
kolem sebe vidím anděli,
tvoji víru dál teď posílám.
Víš nemůžeš vítr chytit,
víš nemůžeš slunce zchladit,
víš ani zem vodu éter uchopit.
Probouzíš mě probouzíš ...
|
| |
Ewa Farna:
Václav Koubek:
