Náš dům stál na konci předměstí poslední,
kousek dál už končí dláždění,
měl komín s anténou
a révu spletenou,
oblékal jak raglán,
když k nám teplý vítr zafoukal.
Náš dům stál, kde zvonek tramvají, konečná,
rozléhal se rovnou do polí,
stín hodin slunečních
bez vteřin zbytečných
pomalu se loudal,
jen já stále někam pospíchal.
Dálnicí já se vrátím,
za volantem někdy o tom sním,
dálnicí cestu zkrátím,
až dohoním čas, tak obracím.
Náš dům stál, kde mírné stoupání začíná,
kousek dál se motel vypíná,
má révu z neónů
a trávník z betónu,
prozradí, že nezná tu stráň,
kde já jednou vyrůstal.
Dálnicí já se vrátím,
za volantem někdy o tom sním,
dálnicí cestu zkrátím,
až dohoním čas, tak obracím.
Náš dům stál na konci předměstí poslední.
|
