Když stEín nad strží v Utahu skrH7ývá rokli přes polední žEár,
je slyšet zdola ozvěnou, jak kH7oulemi když práskne biliEár,
a pak ten stC#miále stejný zvuk, když teče vodaA
a chce se vEěřit, že se to zas jednou poddá,
že nG#miení důvod utopGmiit sHe,
tak Euplývá nám láska pH7o večerech už dlouhý měsícEe.H7, E
V coloradských horách dravý orel z nebe náhle slít',
uklouzla mu křídla a dolů musel bez padáku jít,
to prostě přijde den, kdy ztratíš všechnu páru,
jednou nás to sejme v ňákým baru,
padneme na podlahy mramorové,
protože jsme, jak ty říkáš, sračky a kořalové.
KdEyž jsme spolu, lásko moje, tH7o první léto sloužilEi,
v srdcích plno nepokoje H7a v polích zrálo obilEí,C#mi, A, E
čtG#miyři stěny panelGmiové,H
a tEy mě strčíš do přihrádky "srH7ačky a kořalovEé".
®: Jestlipak vC#miíš, co k nám táhne mladý ženskýA,
když mEakáme, tak proč na plný pecky,
jsi jG#miak za Marie PujmanGmiové,H
myslíš si prEoto, že jsme, lásko moje, srH7ačky a kořalovEé?
®: Víš, proč nás vidíš jako šmouhu v rychlejch autech jet
a proč nás vnímá celý tenhle svět
jen jako články novinové,
myslíš proto, že jsme, lásko moje, sračky a kořalové?
®: Proč jsme schopni vrátit toky řek,
do kosmu lítat i k pólům, kde je led,
stavíme ledoborce atomové
myslíš si proto, že jsme, lásko moje, sračky a kořalové?
®: A proč se posmíváme nemocem a smrti
a času, který všechno kolem drtí
pěstí ručky hodinové,
protože jsme, prcko moje, sračky a kořalové ...
|
Pavel Dobeš:
Pavel Dobeš:
Akurat:
