EPřed sebou zákon a Avýpis z rejstříku,
Eza každou lásku Azáznam krví,
stErohé, přísné, v Asoudním měřítku
Eten poslední Ai ten prEvý, traDlalaC#mila hm Hhm.
Odshora dolů si je pročítám,
dlaně se mi trochu potí
představou trestu, který počítám:
vyjde mě na doživotí.
®: C#miUž bych to neuděElal, Huž jsem poučeEný,
hříchy mýho těDla jsou Adávno promlčeEný.
Kradli jsme spolu třešně v zahradě,
zrychlený tep a silný řeči,
na krku let šestnáct, mlíko na bradě,
první majetkový přečin, tralalala hm hm.
Za trikem jsem ti třešeň hledal,
spadla tam a já ji lovil honem,
ty dvě, co jsem našel, už jsem z rukou nedal,
rozdělil se se zákonem. ®:
K snídani slunce přímo z východu
řezané noční kocovinou,
narušil jsem tvou mravní výchovu,
tohle mi fakt neprominou, tralalala hm hm.
Viny mě asi sotva zprostí,
doufám, že aspoň znají míru
polehčujících okolností:
chodil jsem do Pionýru. ®:
Zpaměti znám už zákon trestní,
necpu si dýmku suchou natí,
vím, co se může a co nesmí
a že nejsme všichni svatí, tralalala hm hm.
Zamknou nám ruce, ale ústa ne,
ještě dnes večer spolu se zpijí,
právo ať dál si v knihách zůstane,
my jsme děti amnestií.
®: Tak jsem trestu ušel, už jsem poučený,
jen hříchy mojí duše, ty nejsou promlčený ...
|
