jako, když vyjde slunce jako, když večer skryje den tak rychle měníš tváře součástí toho taky jsem jako, když shoří tráva jako, když ránem končí sen tak rychle měníš názor tak rychle za svým cílem jdem jako, když bavíš známe trapně, jak gondíkovic show pak stejně všechno běží na jednoduchost lidi jdou zlomený všemu věříš jako vodítkem vedený cítíš se ale volný jenom, když se nic nezmění neřvi nejsi sám, kdo se tady smutně špiní stejně jako já, stejně jako všichni jiní až si jednou přestaneme lhát, zjistíme, že není o co stát jako pár dobrých přátel, co chodí s radou za tebou chvíli je všechno ok pak zjistíš, proč tu vlastně sou jako ta těžká nemoc, z které se pracně vysekáš pak přijde lehká chřipka a nohy podražené máš jako ty staré časy, které máš dávno za sebou tehdy tě všichni srali teď kričíš kde ti lidi jsou stojíme nad propastí na dno jen těžko dohlédnout až, když tam vidět půjde tak budem schopni procitnout až si jednou přestaneme lhát, nemožné už může se to zdát až si jednou přestaneme lhát, napadá mě denně tisíckrát až si jednou přestaneme lhát, slova, která nedají mi spát až si jednou přestaneme lhát, zjistíme, že není oco stát