1. BřGéťa a CEmiyrda byli z tAmiéže LhD7otyG,
dvě světla v nEmiaší kasárCenské bídGě,
znEmiali hrát na všechno, nCeznali nGoty,
říkali:"SEmiynku, cAmiivil přD7ijdGe,
/: Ca my ťa zvGeme na mladDé." :/
®: TDakovAmié vínEmio pijDí vladařAmii v UtEmiopiiD
anAmiebo princeznEmiy z PanGenských ostrovDů,
v měsíčnAmié nocEmii bledDé k nám svatAmiý MartEmiin jedDe,
kdAmiyž cinkneš sklEmienkou, kůň ztrGatí podkovDu.
Přijel jsem večer těsně před Martinem,
po sedmi schodcích sestoupil jsem dolů,
vzduch voněl uzeným, sýrem a vínem
a já byl šťastný, že jsme spolu,
/: no a s tím jejich pokladem. :/
®:
A byl tam s nimi také jistý Vlasta,
pan farář někde od Svatého Jana,
nábožně pozvedal, s vínem se laskal,
zvláště ty táhlé zpíval s náma,
/: první tři litry po tónem. :/
Řekli, že musím počkat do půlnoci,
až na Martina sklenky cinknout mohou,
"zákony ctíme, nejsme přece cvoci,"
kázal pan farář vratkých nohou
/: a rozmazaných obrysů. :/
®:
V paměti díry prostřílené broky,
kostelní zvony dolehly k nám zvenku,
slyšel jsem kopyta, pak něčí kroky,
ten, který vešel, zvednul sklenku,
/: Martin si s námi připíjí. :/
®:
|
Slávek Janoušek:
Bokomara:
Bratři Ebenové:
Bůhví:
