Chvělo se rákosí i jívy,
mé srdce dalo se v cval
a do tvé mokré černé hřívy,
neslyšně jsem přisahal,
že se stanu mořeplavcem,
můj koníčku,
můj koni,
když jsem tě plavíval,
v zátoce rybníka pod jabloní.
Se starým kočím jsem se radíval,
jak se slavným hvězdopravcem,
na jakou vějičku
chytit svou hvězdičku,
v rákosí při měsíčku.
Nikdy neber do ruky bič,
pravil ten moudrý kočí,
když zbičuješ klidnou hladinu, voda se vzbouří
a do očí ti vskočí.
Na vzbouřené duši štěstí nikdy nepřistane,
jenom se přiblíží a hned je pryč,
na štěstí, chlapče, nikdy neber bič,
jinak z vody vylovíš
jen samé hvězdy zbičované.
Chvělo se rákodí i jívy,
mé srdce dalo se v cval
a do tvé mokré černé hřívy,
neslyšně jsem přisahal,
že se stanu mořeplavcem,
můj koníčku,
můj koni,
když jsem tě plavíval,
v zátoce rybníka pod jabloní.
Se starým kočím jsem se radíval,
jak se slavným hvězdopravcem,
na jakou vějičku
chytit svou hvězdičku,
v rákosí při měsíčku.
Ta vzpomínka ve mně dodnes na poplach zvoní,
o mnohou moudrost jste přišli, vážení,
když jste jako kluci na vlastní kůži nezažili plavení,
úchvatné letní plavení,
volné a svobodné plavení koní,
v zátoce rybníka pod jabloní.
|
Václav Neckář:
Václav Neckář:
Václav Neckář:
