Bezstarostná jízda
na dvou harleyích,
po cestách, necestách vítr hvízdá,
až oči pálejí.
Z pestrých barev šátky,
vlasy do půl zad,
letní žár, holek pár v sukních krátkých,
co nejde nemít rád.
Volnost, mír a láska,
s vůní benzínu
a když máš, tak si dáš v klídku práska,
půjčíš ho dalšímu.
Indiánské třásně
vlají vedle stuh,
musí to být čarokrásné
jet si nazdařbůh.
Kolikrát rád já bych hrál sám v takovýmhle filmu,
jenže vším, čím mohl jsem být, byl elév z nádraží.
Bezstarostná jízda
na dvou harleyích,
po cestách, necestách vítr hvízdá,
já stojím v kolejích.
Z pestrých barev šátky,
vlasy do půl zad,
letní žár, holek pár v sukních krátkých,
já dávám signál stát.
Namodralé dálky,
pachuť olejů,
mým osudem byly vlaky,
místo harlejů.
Kolikrát rád já bych hrál sám v takovýmhle filmu,
jenže vším, čím mohl jsem být, byl elév z nádraží.
Kolikrát rád já bych hrál sám v takovýmhle filmu,
jenže vším, čím mohl jsem být, byl elév z nádraží
Kolikrát rád já bych hrál sám v takovýmhle filmu,
jenže vším, čím mohl jsem být, byl elév z nádraží.
|
Václav Neckář:
Václav Neckář:
Václav Neckář:
Václav Neckář:
