Kolem spících domů
hledám cesty k vám,
nemíním se vrátit
do míst, kde jsem znám.
Tenhle výlet noční
poslední je flám,
přestávám být dívkám
terčem jejich fám.
Říkají, že blázním,
že prý stárnu snad,
když vyprávím známým,
že chci koupit hrad.
Netuší z nich žádný,
jaký já mám plán,
kolik dnů a nocí
svůj sen prožívám.
Jak už léta toužím
dát svá léta zpět,
znovu žít jen s dětmi,
s nimi mít svůj svět.
Podle svého plánu
dětem koupím hrad,
probudí mě k ránu
a budou mě zvát.
Pojď si s námi hrát,
poznáš, co máš znát,
stavět z bláta
sněhuláka
můžeš si přát,
můžeš inkoust pít,
po kolenou jít,
spolknout chrousta,
je jich spousta,
znáš lepší sousta,
máš je mít.
Na tom spásném hradu
bude zvláštní řád,
svatojánští broučci
budou krásně hřát.
Jezevčíci v tlapkách
přinesou nám med
a vrány musí
svícny rozsvěcet.
Padacími mosty
půjde průvod múz,
uvítá mé hosty,
zazpívá jim blues.
Pojď si s námi hrát,
poznáš, co máš znát,
válet sudy
shora z půdy,
můžeš si přát,
dej svou apanáž
pejskům na guláš,
vyskoč oknem,
my se leknem,
víš, co ti řeknem,
teď jsi náš.
Bláhový jsem snílek,
to já stejně vím,
moudrému i bláznu,
oběma jsem stín.
A tak příští roky,
kterýkoliv den,
budu mít svou smůlu
a znovu svůj sen.
Podle svého plánu
dětem koupím hrad,
probudí mě k ránu
a budou mě zvát.
Pojď si s námi hrát,
poznáš, co máš znát,
spálit zbytek
smutných kytek
můžeš si přát,
můžeš ten svůj sen
ukrýt pod kámen,
dej nám plánek,
klíč a zámek,
nám bude zdát se celý den.
Pojď si s námi hrát,
pojď si s námi hrát,
pojď si s námi hrát ...
|
Václav Neckář:
Václav Neckář:
Václav Neckář:
