1. Můj kGůň je vlastně kDobyla, co nCa hřbetě mě nGosila,
když jsem byl ještě malý dítě hrDavý,
teď kGe stáří je prDaštěná, a kdCyž chci skočit dGo sedla,
kope, kouše, prDostě nemá mrGavy.
R1: Když řeknu "čDehý", jde klidně "hGot",
když jí dám vA7ostruhy, zastaví krDok,
všGechno dělá nDavopak, teď dCostala chuť nGa koňak
a na pravej nDámořnickej grGog.
Cik-cak chodí vod mládí, sem-tam kousne do trávy,
jen vočíčkama přivožrale mžourá,
rum už z dálky zavětří, a já tuším neštěstí,
že se dneska večer zase zbourá.
R1:
Má kobyla je praštěná, kus světa se mnou sjezdila
a v každým městě po hospodě pátrá,
jak jí mám být příkladem, když mě vidí den co den,
že mi měkne mozek, tvrdnou játra.
R2: Řeknu "čDehý", jde klidně "hGot",
dám jí vA7ostruhy, zastaví krDok,
všGechno dělá nDavopak, teď dCostala chuť nGa koňak
a na pravej nDámořnickej grGog.
Až nás Pánbůh zavolá, tak moje stará kobyla
mě u nebeský brány jistě shodí,
svůj vratkej krok zamíří tam k nebeskýmu šenkýři
a vodtamtud nás nikdo nevyhodí.
R1: + /: Ga na pravej nDámořnickej grGog ... :/
|
