Sviť mně, ty měsíčku, krásně sviť,
koukej jak navlíkám dlouhou niť,
přišívám na srdce záplat pár,
rozbil je kluk jménem Otakar.
To se ví,
náhodou
je pondělí,
den nálezů
a náhlých ztrát,
jak dny jdou,
je pondělí
a já vím svý,
co vážně brát.
Vyjdi, ty sluníčko, nad věžák,
potěš ty oči, co pláčou tak,
že slz je plný už bílý džbán,
trápí se pro mně kluk jménem Jan.
To se ví,
náhodou
je pondělí,
den nálezů
a náhlých ztrát,
jak dny jdou,
je pondělí
a já vím svý,
co vážně brát.
Okénkem padá sem hvězdný prach,
hledám tě, bosa se brouzdám v snách,
ach, lásko, ty lásko bez jména,
sto let jsi světelných vzdálená.
To se ví,
náhodou
je pondělí,
den nálezů
a náhlých ztrát,
jak dny jdou,
je pondělí
a já vím svý,
co vážně brát.
Okénkem padá sem hvězdný prach,
hledám tě, bosa se brouzdám v snách,
ach, lásko, ty lásko bez jména,
sto let jsi světelných vzdálená.
To se ví.
Okénkem padá sem hvězdný prach,
hledám tě, bosa se brouzdám v snách,
ach, lásko, ty lásko bez jména,
sto let jsi světelných vzdálená.
To se ví.
|
Jitka Molavcová:
Fear Factory:
Gustav Brom:
František Ringo Čech:
