Pusu na kadeře už abych ti zase dal,
otevŕi mi dveře, venku docela se zmráká,
kdo mě láká k toulkám, kdo z vás,
kdo mě láká jet dál.
Ten můj toulavý kůň, toulavý kůň,
vždycky ví, kde je cesta, je schůdná, kde tůň,
ten můj toulavý kůň, ne, nechce chvíli stát
a já s ním světem toulám se rád.
Mrkne na mne vždycky jako by mě k žertu zval,
řekne despoticky: „ Nasedej a ber tu alej“,
neotálej, dost prý jsi spal,
neotálej, jeď dál.
Ten můj toulavý kůň, toulavý kůň,
vždycky ví, kde je cesta, je schůdná, kde tůň,
ten můj toulavý kůň, ne, nechce chvíli stát
a já s ním světem toulám se rád.
Ten můj toulavý kůň dlouho už asi stál,
zas mě dál popohání, ani já nemám stání
a tak s ním světem toulám se dál.
|
