Veliká, zelená, tichá zahrada,
podzimní slunce sem zapadá,
zahrada babiček, které čekají,
růženec dnů, malé korálky dní.
Pondělí, úterý, středa, týdne půl,
písmena do písku kreslí hůl,
čtvrteční, páteční ještě čekání,
týden má sedm, sedm dlouhých má dní.
Babičkám se často stýská
a když vláček v dálce píská,
dlouhé čekání je v srdci zabolí.
Nebývá tu hostů nával
a tak sní o tom jak stával
malý domek v Babiččině údolí.
Malý domek blízko říčky,
večer měkké světlo svíčky,
dětské otázky jak nekonečná nit.
Čas se vleče a svět letí,
staré bělidlo a děti,
aspoň chvilku malou, chvilku s nimi být.
Slunce svítí,
kvete kvítí
v údolí.
Vláček odjíždí a houká,
život zelený jak louka,
ten se nevrátí a babička to ví.
Barunka má bílé džíny,
babi, dnes je všechno jiný,
holí nakresli si v písku sedm dní.
La la la la ....
Barunka má bílé džíny,
babi, dnes je všechno jiný,
holí nakresli si v písku sedm dní.
|
Jitka Molavcová:
Fear Factory:
Gustav Brom:
František Ringo Čech:
