Půvabná Afrodita
má rozpuštěné vlasy
a v parku staví na odiv
své zkamenělé krásy.
Se sluncem na šíji,
s měsícem na spáncích,
břečťan ji ovíjí,
jen ten to zatím stih.
Jen ten to zatím stih
a přestat nemíní,
pro něho není hřích
milovat bohyni,
zvlášť, když je bohyní lásky.
Líbezná Afrodita
má tamaryšky v míse
a vůní, která stoupá z nich,
tisíc let opíjí se.
Smekáme čepice
a jdem jí úctu vzdát,
je skvělým objektem
pro fotoaparát.
Pak její majestát
schováme do skříní,
není čas milovat,
ani tu bohyni
i když je bohyní lásky.
Proč jen jsme Afroditě
a její něžné kráse,
stavěli pomník z mramoru,
ta z pěny zrodila se.
Smekáme čepice
a jdem se poklonit,
proč ale nezkusit
se kolem ramen vzít.
Hmm, hmm ...
Znovu tak postavit
pomník té bohyni,
půvabné bohyni lásky.
|
Václav Neckář:
Václav Neckář:
Václav Neckář:
Václav Neckář:
