Z tDeplých peřin vstAadd9ává, vDyprávAadd9í mi dnešní sDen, co ji vyděsAadd9, Dil,
přHmies hlavu stEáhne ve dveřích kAadd9ošili,D
zavlnHmií se jak rákosí, možná jC#mieště přijde na chvíli,
bude nAadd9ádherný letní dDen, si povídAadd9, Dám,
bude nAadd9ádherný letní dDen, si povídAadd9, Dám.
Z konvice se kouří, dětem naléváme čaj k snídani,
na bílou zeď slunce obkreslí bábovku,
děti ji chytají do dlaní, řehtají se svému úlovku,
někam pojedem dneska ven, si povídám,
někam pojedem dneska ven, si povídám, á ...
®: To chcDmieme jenom Dmi7utlumit pDmi6ocit pDmi7ádu do vodAadd9y,
ve vDmiěčném hledánDmi7í, jak žDmi6ít, ve chvDmi7ílích pohodAadd9y,
fDmiotografiDmi7e přDmi6íjemných Dmi7okamžikAadd9ů
vDmiyvolávDmi7ám v Dmi6 kDmi7outě pamětAadd9i,
jenže život z těch pohlednDic vždycky uletAadd9í.
*: Ještě se nHmiám zatím nestalo nic, ještě se nC#miám zatím nestalo nic,
zatím se nAadd9ám ještě nestalo nDic, ještě se nAadd9ám zatím nestalo nDic,
jen do okE4susen trochu pEadá stAadd9ín.
Do ulice koukám, dole lidi na sebe řvou jak šílení,
záclony se v tom bezvětří nepohnou,
jen sem doléhá to kvílení, je to ve mně nebo nade mnou,
marně, odkud to přijde dřív, se tě ptám,
marně, odkud to přijde dřív, se tě ptám.
Zvenku nebo ze mě, kdopak převrátí náš stůl zrovna nám,
v hlavě cosi táhle vyzvání, kdo jsi ty a kdo já jsem,
že všem uši vatou ucpávám, jen ať v klidu ještě jíme džem,
než nám botama zas duši strach rozdrtí,
než nám botama zas duši strach rozdrtí.
*: Ještě se nHmiám zatím nestalo nic, ještě se nC#miám zatím nestalo nic,
zatím se nAadd9ám ještě nestalo nDic, a to je hlavní,
zatím se nAadd9ám ještě nestalo nDic,
ještě se nAadd9ám zatím nestalo nDic,
jen do okE4susen trochu nám všEem padá stAadd9ín.
|
Slávek Janoušek:
Bokomara:
Bratři Ebenové:
Bůhví:
