|
|
František Nedvěd - Dvanáct učedníku František Nedvěd - Dvanáct učedníku |
| Dvanáct učedníku
Dvanáct chlapů přišlo něco sníst,
byl tam Lukáš, Marek a Jan.
Už sedli si málem, někdo vykřikl tam,
vždyť támhle vprostřed sedí přece náš Ježíš.
Dali hlavy k sobě, sami sebe ptali se proč,
proč sám je v hospodě sám?
I zeptal se jeden, cože smutný máš svět
a jestli není vinen někdo z nás?
Ref:
Pojď Jidáši pojď, řekni, Pane, proč si zavolal mé -
pojď sednout si ke mně, mé jméno snad je dobré tak jako zlé,
s Tvým jménem, s Tvým jménem je tu Marek a Jan.
Až budu před tátou stát - s Lukášem sedí Petr, Jakub a Jan.
řeknu, že mněl jsem Tě rád - Šimon a Ondřej také tebe se ptám
že on Tě zvolil, to že on Tě zvolil – si můj milovaný Ježíš.
Zavolal táta, že už musím jít
naposled mužem bdít
Zítra - ať není zítra
Tomáši pojď a rychle vrchovatě nalej.
Tadeáš a s ním tichý Bartoloměj
s Jakubem Alfeovým zkoušej říct:
Povědz to Otci, Pane, řekni mu to:
Ne, nesměj se Pane, jen se prosím nesměj.
|
| |