1. EVojín DPiskoř EMiloš Hměl čtyřicet Ekilo,
F#mipropadElej F#mihrudní Ekoš, Hna břicho nezEbylo,
Avon však na to Enedbal F#a s pýchou Epravou
Ačasto se hoEledbal Hse svou postaEvou.
Prej Akdyž si, vážeEní, z F#mihlavy sundá Ačepici,
Gtak že klidně Aproleze Ghlavní skrze Ahoufnici.
R: GKanón, rajón, Hlampas, Ebum.H,E
2. Tenkrát v opilosti četař ho poňoukal,
aby ty svý kosti do těla nasoukal,
že má fůru keců, na něj se vobořil,
zpitej Piškoř z hecu do laufu se vnořil,
leč hlava se v hlavni mu nějak divně zaklesla,
pak už ani kroucením vyprostit ven nešla.
R:
3. Blížil se čas střelby, s ním se blížil malér,
dávno už neměl by v hlavni bejt ten frajer,
tak jsme mu polili hlavu trochu volejem
na čištění po střelbách - snad k výsledku dospějem.
To je, vážení, situace k zasmání,
jenže to tu taky trochu basou zavání.
R:
4. Střelby jsme prošvihli díky přítomnosti
vojína Piskoře v nábojový komoře,
tím pádem jsme všichni bez vycházek byli,
tož jsme Piskořovi na těle ublížili,
neměl cpát hlavu tam, co je místa málo,
pane prokurátore, dyk se tak moc nestalo.
*: Teda Aaž na tu zlomenou nohu,
na těch pár vyraženejch zubů,
a na to voko už vidí,
výše trestu Hmise mi zdá DpřiměřeGná,
Aale tak pro Evosm liAdí.
|
