1. V Dzahradě Gu Buzků Astála hruDšeň
F#dima v její Emikoruně, Dznačně vzruAšen,
Cukryt byl Gmajitel DEda,
Ečíhal tam v pozici Azvěda.
2. Noc byla truchlivá černá vdova,
číhal na souseda dneska znova,
až půjde hrušky mu loupit,
chtěl do té fušky mu vstoupit.
R: DDušku, Dušku, Aneber tu Dhrušku,
Gjestli ji Aukradneš, Dmoc špatně Gdopadneš,
DDušku, HmiDušku, Anech tu hrušDku!
*: F#Na hlavě punčochu Hsvý ženy Maruny,
Evopřen vo rozsochu, Ana kuráž dva rumy,
Gbděl jako ponocný Dpro ten pych ovocný
Aa zloděj zlodějská Dať si moc nevejsAká.A,D
3. Soused se jmenoval René Dušek,
každý rok snědl mu pěkných hrušek,
protože koruna stromu
sahala až k jeho domu.
4. Žebřík si přistavil na svým dvoře,
za chvíli už trhal až nahoře,
česáčkem ovoce česal
a samou radostí plesal.
R:
*: Ten večer pro krádež byl jako stvořený,
tak si řek': dobrá, jdeš, žebřík měl opřený,
napnuly se mu šle, když lezl na šprušle
s česáčkem pod paždí tak, jako pokaždý.
5. Když Dušek v koruně dosáh' cíle,
tak přišla Edova pravá chvíle,
maskován na něho vybaf': bubu,
což byla ovšem ta chyba.
6. Dušek se vyděsil, dolů žuchnul,
předtím však česáčkem Edu buchnul,
ten slítnul jak zralá hruška,
trefil se přímo na Duška.
R:
*: Jakpak to dopadlo, to je fakt k nevíře,
zvedaj' se za madlo v pokoji na chíře,
čeká je souzení a velké soužení,
hrušky jsou v kompostu, pámbu jim pomoz tu!
|
