1. AmiVčera soud Fvodsoudil CPepíka EdimBočka,
Dmiačkoliv Gna vině Cbyla ta GkočCka,
G#až dosud byl Pepa Cskoro svatej,
Gteď bude platit jak CmourovaC7tej,
Fkdyby nedGbal zlosti, Cbyť jen z nedFbalosti,
Cvyhnul by Fse půtCce, nebyl by z Gněj škůdCce,C7
Fteď mu tvrdGnou rysy, Cnechme mluFvit spisy,
Ctam je všechFno psáCno, vod něj poGdepsáCno.Ami
2. Naproti chalupě, co vlastnil Boček,
bydlela Klásková a s ní šest koček,
nejednou šutrem mrsk' po čičince,
když venku šlápnul do kočičince,
Pepík ani kapku neměl rád tu babku
a ty její micky dráždily ho vždycky,
jednou chtěl dvě kočky namočit do močky,
bába udat ho šla, komis na něj došla.
3. Ten večír v hospodě bylo tak teplo,
kéž by tu babiznu konečně kleplo,
rozjímal Pepino nad štamprdlem,
než mu rum tuzemský protek' hrdlem,
Silvestr byl právě, což tak dopřát bábě
spolu s Novým rokem překvapení šokem,
parádně se lekne, třeba to s ní sekne,
bude srandy kopec ze síně až po pec.
4. Když táhlo k půlnoci, tak Pepan Bočků
vyběh' ven a chytil Kláskový kočku,
sám sobě odvětil na otázku,
co bude mít číča na ocásku,
než ji pustí k babce s plechovkou na tlapce,
s rolničkou na uchu, s řetězem na břuchu,
no a na tom chvostě, tam bude mít prostě,
jenom žádný defekt, prskavkový efekt.
5. Už viděl, jak bába oči své poulí
na tuhle chlupatou ohnivou kouli,
přivázal, připevnil, sirkou škrtnul,
v tu chvíli plán se mu nějak zvrtnul,
jak prskavka prskla, číča sebou mrskla,
do stodoly vběhla, ta popelem lehla,
hasily tři sbory, už je konec story,
chudák Pepa Boček - nepřítel všech koček!
|
